Svátek svatého Martina, který připadá na dnešní den, mají všichni spojený s příchodem prvního sněhu, ochutnávkou prvního vína a se svatomartinskou husou. Málokdo ale ví, že svatý Martin je zároveň patron cestovatelů a všech cestujících. Jak vůbec všechny tyto tradice a legendy s ním spojené vznikly?
Martin z Tours je jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších svatých a vysvěcen byl mezi prvními „nemučedníky“. Narodil se v roce 316 na území dnešního Maďarska. Jelikož ho oslovilo křesťanství a obdivoval poustevníky, tak chtěl žít skromný a osamocený život. Jenže rodiče z něj chtěli mít vojáka. Poté co nastoupil do armády, působil ve Francii jako císařský gardista. Podle legendy žil skromně a ctil úctu ke všem lidem. O tom napovídá i asi nejznámější „martinská“ legenda. Jedné mrazivé zimní noci potkal Martin žebráka, který ho požádal o pomoc. Jenže v tu chvíli u sebe nic neměl. Rozhodl se mu věnovat alespoň část svého pláště, který rozťal na půl. V noci se mu ve snu zjevil Ježíš, zahalený v polovině pláště, kterou žebrákovi daroval a řekl: Tímto rouchem mě oděl Martin, ještě nepokřtěný. Ráno když se vzbudil, byl plášť opět celý.
Pod vlivem této události se rozhodl zasvětit svůj život Bohu a odejít z armády. Roku 372 se stal biskupem, ale i nadále žil skromně. Zemřel v 81 letech. Podle některých zdrojů přesně 11. listopadu 397, ale některé uvádějí, že zemřel o několik dnů dříve, ale 11. listopadu se konal jeho pohřeb.
Stal se patronem vinařů, paradoxně i abstinentů, vojáků a dragounů, jezdců na koních a koní, podkovářů, zbrojířů, koželuhů, tkalců, krejčích, mlynářů, rukavičkářů, kloboučníků, bednářů, pastýřů, hlasatelů, cestovatelů a všech cestujících, hoteliérů i všech těch, kteří poskytují služby cestujícím, města Szombathely v Maďarsku, města Buenos Aires. Sv. Martin je považován za ochránce všech domácích zvířat, zemědělců před neúrodou, před vyrážkou, proti hadímu uštknutí.
Kde vzniklo spojení Martina a bílého koně? Skutečný Martin na bílém koni nejezdil. Legenda vznikla tak, že okolo jeho svátku přicházel většinou první sníh. Lidé si toho všimli a spojili jeho jméno s bílým koněm, který má znázorňovat sněhové vločky.
To že je svatý Martin spojován i s jídlem a s pitím je tak trochu paradoxní, protože sám jedl a žil skromně. Na jeho svátek se vždy peče svatomartinská husa. Tento zvyk má kořeny zřejmě v legendě, že se schovával v husníku, protože nechtěl být ze skromnosti jmenován biskupem. Jenže husy ho prozradili. Jiná zase tvrdí, že husy rušili jeho kázání natolik, až je nechal upéct. Ke svátku také neodmyslitelně patří Svatomartinské víno, což je první víno nového ročníku. Zraje jen pár týdnů a mělo by se vypít nejpozději do Velikonoc. Otevřít by se nemělo dříve než 11. listopadu a nalévat se musí z láhve, nikdy ne ze sudu.
V tomto období většinu restaurací provonila pečená husa, ale letos tomu tak nebude. Někteří majitelé se tak rozhodly svatomartinské hody uspořádat přes výdejní okénka. Možností je si udělat slavnostní oběd doma.
V některých městech se navíc pořádaly svatomartinské průvody, které jsou také zrušené. Například v Jihlavě byl průvod hojně navštěvovanou akcí.
