Jak jste se k práci u nás dostal?

Jezdil jsem u předchozího dopravce a za volantem autobusu mě to baví. Plynule jsem tedy navázal u ČSAD Slaný, kde pracuji brigádně. Zatím jsem tu spokojený, s každým vycházím po dobrém a také parta je tu dobrá. S většinou se známe a nováčci mezi nás pěkně zapadli.

Chtěl jste vždycky být řidičem autobusu?

Vlastně mám ještě jiné zaměstnání. Dříve jsem jezdil v konkurenčních společnostech. Řízení autobusu byl můj dětský sen možná proto, že jsem byl malý hodně cestoval autobusem s mými rodiči. Jezdil jsem na lince i se svým synem, který nyní také jezdí autobusem. Vždycky jsem pracoval v MHD.

Jaká řidičská oprávnění vlastníte?

Vlastním skupiny A, B, C, D a T. Táhlo mě to za volant už na vojně, měl jsem rád velká auta a řídil obrněný transportér.

Jak probíhal rozjezd jablonecké MHD?

Rozjezd za mě probíhal hladce, s trasami jsem osobně žádný problém neměl, jen výpadky odbavovacího zařízení byly nepříjemné, ale to je dlouhodobý problém ze strany města. Je to ale vždy o komunikaci s cestujícími – je nutné je pozdravit a chovat se k nim slušně, lidé vám to pak vrátí. Sem tam dostanu nějaké to ovoce, bonbony či košík s třešněmi. Z toho má pak člověk radost.

Jaká je Vaše obvyklá trasa?

Obvykle jezdím linku č. 101, je to ta nejdelší a směna utíká velmi rychle. Jezdím v týdnu i víkendy, to mám rád. Občas se na trati potkáváme se synem, který je také zaměstnán u ČSAD Slaný. Když jezdíme naproti sobě a zdravíme se, mám z toho velkou radost (pozn. redakce rozhovor se synem Janem Tarabcem z 23. 2. 2023 naleznete na Modré vlně).

Máte nějakou veselou příhodu?

Jednou mi museli pomáhat kolegové s výstupem – již alkoholem ovlivněného muže, který se mnou cestoval z jedné konečné na druhou. To bylo rozhodně na pohled zábavné.

Nedávno, na Jizerské padesátce jsem jedné cestující pochválil termohrnek a ta mi řekla, že v něm má něco na zahřátí. Z legrace jsem pronesl, že bych také rád ochutnal, načež se cestující začala smát se slovy: „To už bychom nikam nedojeli, protože v tom mám čaj s rumem.“ (smích)

Jak se vám řídí nové hybridní autobusy Mercedes-Benz CONECTO?

Autobusy ještě voní novotou a jsou oproti předchozím hodně tiché a pohodlné. Líbí se mi také princip technologie se sbíráním energie, vyzdvihl bych i ruční retardér. Dále mě pak napadá, že mají o dost příjemnější zvuk blinkrů. (smích)

Na druhou stranu je to malinko horší s převodovkou a taky je zde menší zpětné zrcátko, kterým řidič sleduje cestující ve voze. Ale to je taková drobnost.

Váš syn taky jezdí – prý byl inspirací k návratu na linku?

To je pravda. Většinou to bývá naopak. (smích) Já jezdil už dříve a syna brával sebou. Pak jsem ale přestal, protože jsem měl dvě zaměstnání a další aktivity. Syn mezitím vyrostl, začal také řídit autobus a přemlouval mě, že budeme jezdit spolu. U dobrovolných hasičů jezdím s velkou cisternou , ale autobus, ten mi chyběl. Nechal jsem se proto přemluvit, vrátil se zpět za volant a jsem za to moc rád. Dnes opět občas vozím mladšího syna, který má také rád autobusy, ale zatím se ve svých dvou letech ještě rozkoukává. Autobus je prostě koníček a máme to v krvi.

Jezdíte dlouho, na který z modelů vzpomínáte nejraději?

Určitě na vozy Karosa sedmičkové řady. Mám rád autobusy, které jezdívaly, když jsem byl malý, např. můj úplně nejoblíbenější je autobus řady ŠM 11, který jsem, bohužel, ještě neřídil. Celkově mám rád všechny historické autobusy, auta a motocykly.

Jak trávíte svůj volný čas?

Volný čas trávím samozřejmě hodně za volantem. Vedu také malé dobrovolné hasiče, se kterými jezdíme na soutěže. Vlastně v SDH Horní Tanvald trávím tak 80 % volného času, pořádáme dětské tábory, občas vytáhnu kytaru a zpívám. V roce 2019 jsem přebral čtyřčlenné nefunkční družstvo a dnes už mám ve sboru 35 mladých hasičů ve věku 6-15 let, je to nádhera.