Jak dlouho jste řidičem autobusu? Co vás k této profesi přivedlo?
Vždy mě bavilo jezdit. Za volantem jsem pečený vařený od dovršení 18. roku, což je už 42 let. Zajímavostí je, že jsem si všechna řidičská oprávnění dodělal sám – ne jako většina kluků na vojně.

Šoférem autobusu jsem 13 let, z toho 2 roky jezdím pro ICOM, respektive jeho dceřinou společnost ČSAD Benešov.

Co vás na práci řidiče baví a co je naopak těžké?
Řízení mě baví už samo ze své podstaty. Jen mi občas připadá, že je dnes těžší vyjít s lidmi, než bývalo dříve.

S jakými autobusy už jste jezdil a který byl váš nejoblíbenější? Co říkáte na nové Mercedesy/Setry?
Jéje, těch bylo hodně. Mercedesy jsou samozřejmě luxusní; byl to jeden z důvodů, proč jsem šel k ICOMu. Předtím jsem jezdil u jiného dopravce, kde to s vozovým parkem tak slavné nebylo.

Asi nejraději jsem měl Mercedes-Benz Intouro. Ani zájezdová Karosa 936 nebyla na svoji dobu špatná mašina. Nyní jezdím s linkovým autobusem Setra, ten je taky super.

Zažil jste na svých cestách nějakou zajímavou příhodu? Podělte se s námi.
Na žádnou význačnou si momentálně nevzpomínám. Snad jen když porovnám počet cestujících dnes a například před čtyřiceti lety, jezdilo těch lidí tehdy mnohem víc. V plném narvaném autobusu pak člověk pomalu nevěděl, jestli se vznáší, nebo stojí. (smích)

Život není jen o práci. Jaké máte koníčky?
V mládí jsem hodně sportoval – s oběma bratry jsme hráli hokej. Ale co jsem se stal řidičem, už na to nebyl čas.

S kolegy a známými hrajeme karty. Člověk se u toho příjemně odreaguje. Úplně nejradši mám poker, ale mariáš taky není špatný.

Jinak asi největším koníčkem a zároveň prioritou je pro mě auto. K šedesátinám jsem si koupil starší Mercedes-Benz ML s modrou metalízou. Jsem přesvědčen, že Mercedes dělá nejlepší vozy ze všech.

Co vaše rodina? Půjde některé z dětí ve vašich šlépějích? Otec a syn Brabencovi z Trada (se kterými jsme udělali jeden z dřívějších rozhovorů – pozn. redakce) jsou jedním takovým příkladem.
Syn je šoférem kamionu, jezdí mezinárodní trasy do Španělska a Portugalska. Ale řídit autobus by asi nešel. Bratr jezdil s kamionem dříve, teď je traktoristou v zemědělském družstvu.

Dceru to za volantem také baví, asi bude po mně.

Takže jediným ne-řidičem je u nás vlastně jen manželka.

Co byste poradil mladým, kteří se chtějí dát na dráhu řidiče?
Trpělivost především. Člověk se nesmí nechat hned vším vytočit, to by jinak nemohl tuhle práci dělat. Důležité je umět zachovat chladnou hlavu. Předvídat. Zkušenosti musí postupně nasbírat každý sám za sebe. To hlavní se člověk nenaučí v autoškole, ale v životě.