Jak dlouho u nás pracujete a co Vás vedlo k práci pro dopravní firmu?

V současnosti u nás pracuji více jak tři roky. Předtím jsem pracoval během školy v Praze, kde jsem po škole i zůstal a snažil se posbírat nějaké zkušenosti. Pak mě to ale táhlo zpět na Vysočinu a začal jsem se poohlížet po práci zde. Vysočina je v tomto poněkud specifická, ale zaujala mě nabídka ICOMu, protože jsem měl zájem dělat ve větší firmě a mít šanci dostat se k větším a zajímavějším projektům. To se mi splnilo, dodělal jsem si tu i doktorát a mám pořád co dělat, takže jsem spokojený. 

Jak vypadá Váš běžný den v práci?

Pracovní den začíná asi obdobně, jako u ostatních kolegů, a to větším hrnkem černé kávy a procházením e-mailové pošty. Přitom si plánuji den, podívám se, zda mě nečekají nějaké soudy nebo jednání, jestli i moji kolegové mají co dělat, nebo naopak zda toho nemají moc, zda stíháme všechny lhůty co se na nás hrnou, a pak se do toho pustím.

Jaká je vaše nejčastější agenda?

Agenda jak na právním, tak na škodním oddělení je poměrně rozmanitá, je těžké vyzdvihnout jednu oblast. Nejčastěji připravujeme nebo kontrolujeme smlouvy s obchodními partnery, řešíme pracovněprávní problémy a snažíme se vyznat v nových předpisech, které se na nás stále hrnou. Naší snahou je spíše právním problémům předcházet, takže jde hodně o prevenci, a to zejména úprava našich procesů nebo dokumentů tak, aby žádné problémy nevznikaly. Pokud už nějaký problém vznikne, snažíme se z něj poučit a zajistit, aby už se stejný problém neopakoval. S tím souvisí i školení kolegů, které se pokoušíme držet informované, aby věděli, na co si dát v práci pozor. Tím si pak ušetříme práci všichni. A dále jsou to samozřejmě každodenní situace, které nelze předvídat a které si žádají naší reakci nebo podporu, např. dopravní nehody, kdy zejména u těch vážnějších je důležité neotálet a zajisti podporu co nejdříve.

Kolikrát ročně se ocitnete u soudu?

V průměru tak jednou až dvakrát měsíčně. Jezdím většinou sám anebo mě případně zastupují kolegové z právního oddělení. Naše typická soudní jednání ale bohužel nejsou tak zajímavá, jak to vypadá v televizních pořadech, takže se nejedná úplně o mou nejoblíbenější součást práce.

Je něco, co Vás na vaší práci nebaví?

To částečně souvisí i s výše zmíněnými soudy – často jedu přes celou republiku k soudu, abych následně zjistil, že se druhá strana vůbec nedostaví, a pak můžu jet zase několik hodin zpátky. Jinak ani já jako právník nejsem velký fanoušek zbytečně obsáhlých smluv nebo dokumentů, ze kterých mám někdy pocit, že někteří kolegové primárně z advokacie jsou placeni od slova a snaží se smlouvu nebo právní radu udělat co nejdelší a nejsložitější. Na právním oddělení k tomu přistupujeme trošku jinak, protože víme, že sáhodlouhá právní pojednání ostatní kolegy příliš nezajímají, ale že chtějí znát odpověď na svůj dotaz a jasný postup, nikoliv alibistické citace ze zákona.

Jak si krátíte dlouhou chvíli na cestách?

V autě většinou vyřizuji telefonáty, doháním, komu mám zavolat zpět a co mám vyřídit. Ve zbývajícím čase poslouchám podcasty, jsem velký fanoušek historie, takže jsou to typicky nějaká povídání o historických událostech, ideálně z období napoleonských válek a britského koloniálního impéria nebo starověkého Říma.

Nedávno jste byl jmenován na pozici osoby příslušné přijímat oznámení podle zákona o „whistleblowingu“, o co přesně se jedná a co to pro Vás znamená?

Každá větší firma musela kvůli novému zákonu jmenovat osobu, která bude přijímat oznámení o případné nekalé nebo neetické činnosti uvnitř společnost, a to bezpečným způsobem, aby se oznamovatel nemusel bát nějaké odplaty. U nás jsem byl jmenován já, což je pro mě primárně velký závazek. Nemyslím si, že by se u nás kdokoliv měl obávat přijít za svým nadřízeným s tím, že má vědomí o nějaké nekalé činnosti, naopak, my toto chceme a potřebujeme vědět a oznamovatele naopak oceníme. Kdyby k tomu však takto skutečně bylo a někdo se z jakýchkoliv důvodů nebude chtít obrátit na své kolegy nebo nadřízené, tak jsem mu plně k dispozici. Může se na mě s důvěrou a případně i anonymně obrátit.

Co byste poradil zaměstnancům, kteří se potýkají s právními problémy?

Jak v pracovním, tak v soukromém životě je nutné problémy, co nejdříve řešit, tyto věci většinou nevyhnijí a jejich ignorováním se nic nevyřeší, nebo minimálně nezlepší. Co se týče těch pracovních záležitostí, hlavní je se nebát uznat případnou chybu a nechat si poradit. Není to žádná ostuda a je to doslova naše práce, jak na právním, tak na škodním oddělením, minimalizovat následky a ochránit jak naši společnost, tak všechny zaměstnance. Pokud se problém podchytí v zárodku, mnohdy je jeho řešení snazší, než se může zdát. To se týká i soukromých problémů, nemáme tady úplně časové dispozice otevírat právní poradnu, ale pokud se na nás kdokoliv ze zaměstnanců obrátí i s nějakou soukromou záležitostí, určitě mu rádi poradíme nebo minimálně nasměrujeme, kde tento problém řešit.

Jaký vliv má práce na Vás životní styl?

Snažím se práci od svého soukromého života oddělovat, i když to vždycky není dost dobře možné. Nicméně vždy se pokouším věnovat jenom jedné věci, ale pořádně. Tedy když v práci reviduji smlouvu, nezvedám telefony, dokud s tím neskončím (pokud tedy nevolá paní Kratochvílová 😊). Stejně tak když jsem doma, věnuji se maximálně rodině a nekazím nám to pracovními telefony.

Loni jste byl nejlepší střelec turnaje v malé kopané a svými góly pomohl k vítězství administrativní budovy z Jihlavy, proč jste se letos nezúčastnil?

V daném termínu jsem byl v Itálii na závodě v triatlonu ze série IRONMAN, což bylo dlouhodobě plánováno a po několika měsících přípravy a tučném startovném jsem to nemohl vynechat. Chtěl bych pogratulovat do Humpolce, sám bydlím kousek odtud a vím, jaké to tam je, a jak je tedy vítězství pro kluky z MKD důležité. Příští rok se pokusíme vrátit pohár do Jihlavy, kam patří.

Povězte nám více o svém úspěch v závodě IRONMANA.

Nevím, zda pouhé dokončení a přežití se dá hodnotit jako nějaký úspěch, ale IRONMAN je závod ve sportovním triatlonu na delší vzdálenost (plavání, jízda na kole, běh). Trasa na severu Itálie se skládá z 3,8 km plavání, 180 km na kole a 42 km běhu, což se mi povedlo splnit za zhruba 14,5 hodiny. Začal jsem zlehka běhat až po prodělaném covidu a potřeboval jsem nějaký cíl, který by mě motivoval nenechat toho a trošku zlepšit životní styl. Byl to pro mě tedy spíš splněný sen než snaha o sportovní úspěch, a tím jsem úspěšně ukončil svou triatlonovou kariéru, což všechny v mém okolí určitě potěšilo.

Už máte svého favorita na ICOMáka roku?

Mám to velké štěstí, že na svých odděleních mám k dispozici značnou kvalitu pro účast v této soutěži, takže jsem měl z čeho vybírat a svoji nominaci jsem již dokonce zaslal, ale očekávám velký boj a tak si to zatím nechám pro sebe, abych někoho třeba neodradil.

Co děláte ve svém volné čase?

Poslední dobou to byla vlastně pouze rodina nebo sport – fotbal, triatlon. Mám náročnou manželku, takže se musím hodně věnovat jí, a samozřejmě dětem, kterým se snažím vynahradit maximum času. Na podzim bych se měl intenzivněji věnovat pracím okolo domu, které šly teď poněkud stranou. Můj velký koníček je rovněž četba, to se chystám dohnat přes zimu a doplnit si trošku knihovnu. A saunování – mimo pasivního saunování rovněž s kamarády stavíme mobilní sauny na zakázku, na což jsem hodně pyšný. Tyto mohou normálně jezdit v běžném dopravním provozu, mají platnou STK, pojištění, jsou vybaveny např. vnitřním barem, audiosystémem a vším, co si zákazník přeje.