Na jihlavském servisu děláte vedoucí organizace údržby a plánování oprav. Co přesně je vaší náplní práce?
Mám širší pole působnosti, nicméně mou hlavní náplní je přesné naplánování oprav. Kdy a na jakou dílnu auto půjde. Dále komunikuji s dispečery a taky se zákazníky zvenčí, kteří mají své vlastní požadavky. Někdy onemocní mechanik, jindy se zase udělá práce dřív, a to všechno musím nějak zkoordinovat. Stále tak něco přesouvám, měním, ladím… je toho opravdu hodně. Navíc mám další úkoly spojené například s prodejem autobusů.

Jak vidno, rozhodně se nenudíte.
To určitě ne. (smích) Jsem v jednom kole, ale vůbec si nestěžuji. Jde o hodně dynamickou a různorodou práci. Díky různým kurzům se navíc můžu ve své práci neustále zlepšovat.

Jak dlouho už v ICOMu pracujete?
Do firmy jsem nastoupila v listopadu 2017 na pozici asistentky servisu. Všechno jsem si takříkajíc osahala, naučila a zhruba po třech letech začala dělat vedoucí, kterou dělám doposud.

Dalo by se říct, že jste na servisu taková růže mezi trním. Jak se vám s kolegy spolupracuje?
Úplně sama na servise nejsem, mám tady další tři kolegyně. Myslím si, že jsme dobrá parta a když je potřeba, dokážeme spojit síly a zvládnout těžké období.

Pocházíte z běloruského Novogrodeku. Jak jste se do Čech vůbec dostala?
Touhu odejít jsem dostala po dokončení střední školy. Chtěla jsem si něco vydělat, zařídit bydlení a jít na vysokou. V tu dobu už v Česku žila moje matka, takže jsem vlastně jela za ní.

A zůstala tu dalších třiadvacet let…
Je to tak. Trošku mimo plán jsem potkala svého manžela, který mě v Česku pozdržel. (smích) Vůbec toho ale nelituji. Navíc se mi tady povedlo vystudovat i tu vysokou školu.

Jak poslouchám, za ty roky jste se naučila perfektně česky.
Děkuji za kompliment. Je pravda, že na začátku jsem neuměla ani slovo. Navíc jsem ani neměla možnost s někým pořádně mluvit. Učila jsem se proto sama, poslouchala televizi, rádio a zkoušela číst dětské pohádky. Samozřejmě jsem se nevyhnula ani různým trapasům. Je jen škoda, že jsem si je tehdy nezapisovala. (smích)

To ano, tehdy vám prý také hodně pomohla komunikace s českými přáteli.
Přesně tak, navíc jsem docházela na hodiny českého jazyka, abych si osvojila gramatiku a zdokonalila výslovnost. Stále se nicméně trošku peru s klasickým „ř“ a neslyším dlouhé a krátké samohlásky.

Vaším koníčkem je focení. Na co nejraději cílíte?
Určitě na přírodu. Je fajn vzít foťák, vyrazit do lesa, odříznout se od reality a fotit kdejakého brouka. (smích) Nejsem ale žádný profík, dělám to hlavně pro radost.

Jak vidno, volný čas trávíte dost aktivně.
Dalo by se říct, že jo. S manželem a psem chodím na dlouhé procházky, v létě pak jezdíme po památkách, na kolech nebo koloběžkách. Ráda si také čtu, poslouchám hudbu a když je nálada, sednu ke klavíru. Mimo to si ráda zajdu s přáteli na dobrou kávu.

Kromě psa prý máte taky dvě šikovné kočky…
Šikovná je pouze jedna, která umí aportovat a dávat pac. (smích) Stále se pro ně snažím něco vymýšlet, aby se něco nového naučily a aby je to hlavně bavilo.

Na dnešní den vychází Mezinárodní den žen. Jak tento svátek prožíváte?
Popravdě, moc ne. Beru to jen jako takovou součást tradic a historie. Je fajn dostat kytku, ale ne jen tehdy, když si to žádá nějaký svátek. Člověk by měl lásku a úctu vyjadřovat svému blízkému neustále.