S mateřskou pauzou jste v ICOMu sedm let na pozici dispečerky. Jak přijali řidiči, že jim bude rozdávat příkazy žena?

Nemyslím si, že by s tím měl některý problém. Spíš je důležité, jak se dispečer k řidiči chová a jakým způsobem jim určité příkazy podá. Proto není důležité, zda jim přiděluje práci žena nebo muž. Alespoň jsem se s tím do teď nesetkala.

Kolik řidičů máte na starosti?

Ve své koloně mám 23 řidičů.

Jak jste se dostala k dopravě?

Po maturitě jsem nastoupila do spediční firmy jako asistentka a od té doby se v tomto oboru pohybuji na různých pozicích.

Co jste dělala předtím?

Před Icomem jsem pracovala jako manažerka dispečinku u pražské taxislužby. Během mateřské jsem nahlédla i do jiného odvětví a to do práce v nadačním fondu.

Co vás baví na práci dispečerky?

Je to různorodá práce, práce s lidmi, nic monotónního. Nikdy nevíte, co budete ten den řešit a to mě baví.

Zažila jste za tu dobu nějakou hodně vyhrocenou nebo psychicky náročnou situaci?

Psychicky náročnou situaci jsme zažili v létě, kdy na našem autobusovém nádraží vjel autobus do zastávky s lidmi. Byl to sice autobus od konkurenční společnosti, ale při nehodě zemřel sedmiletý školák.

Umíte vy sama řídit autobus?

Zkoušela jsem ho řídit v našem areálu, ale raději to přenechám odborníkům. (smích)

Velmi zajímavě zní vaše práce pro nadační fond. Jak jste se vůbec k takové práci dostala?

Na internetu jsem sledovala příběh Pavly „Jantar“ Dandové, který také medializovala. Jednou se na webu objevil inzerát, že její Nadační fond S lehkou hlavou, který založila, hledá výkonnou ředitelku. Na inzerát jsem odpověděla a vyhrála výběrové řízení.

A co jste měla na starosti?

Doteď jsem se starala o celý chod nadačního fondu, byla jsem v kontaktu s našimi klienty (těžce nemocní rodiče malých dětí), s renomovanými právníky, kteří se specializují na zdravotní právo, s pojišťovnami i s médii. Zdravotní legislativa byla pro mě neznámou výzvou. (úsměv)

S jakými problémy se na Vás klienti obraceli?

Šlo o podobné potíže, které měla zakladatelka, tedy o to, že pacientovi je lékařem navržen určitý způsob léčby, který mu dává mnohem větší šanci na dlouhodobější přežití, často modernější a šetrnější tzv. biologická léčba. Ta však není hrazena z veřejného zdravotnictví. Cena za takovou léčbu na jeden měsíc může mít i šest cifer.

A tam nastává problém…

Ano. Pacient se obrátí na pojišťovnu s žádostí o mimořádnou úhradu léčby a ta mu žádost zamítne s odůvodněním, že to není jediná možnost léčby. Jenže nejdůležitější pro pacienta je, začít s léčbou hned. V těchto případech je to často životně důležité. Může se stát, že během podání žádosti o úhradu léčby, procesu odvolání proti jejímu zamítnutí a čekání na výsledek, se pacientům tak rapidně změní zdravotní stav, že je na léčbu už pozdě. Těžká nemoc navíc rodinám s malými dětmi komplikuje život nejen v těch velkých, zásadních věcech, ale i v řadě maličkostí, na které náhle není čas, energie ani peníze. Strádání ve zdánlivých maličkostech přitom může ovlivnit léčbu samotnou. Proto vznikl Nadační fond S lehkou hlavou, jehož cílem je pomoci pacientům ke včasnému zahájení léčby, ale třeba i ke zlepšení kvality života.

Bere to jako zajímavou zkušenost?

Můžu říci, že práce pro nadační fond byla velkou školou. Není lepší pocit, než když dokážete někomu pomoci, když klient nakonec dostane nejlepší možný lék a získá čas pro své nejbližší. 

Co děláte ve volných chvílích? Jaké máte koníčky?

Můj volný čas zaplňuje čtyřletá dcera. Když ještě zbyde čas, tak si ráda odpočinu u dobré knihy nebo filmu.