Pane Balgo, když jste nastoupil do naší firmy, do jakého autobusu jste naskočil?

Do ČSAD jsem nastoupil v roce 2010 a hned jsem nasedl do autobusu Mercedes-Benz Conecto. Byla to úplně nová Conecta v koncernu. Poté jsem přesedlal na Intoura.

Za tu dobu, co jste v ČSAD, jste projel celý Pardubický a Královehradecký kraj, ne?

Jezdil jsem Košumbersko, kolem Žamberku, také klasický „trojboj“ Chrudim, Pardubice, Ústí nad Orlicí nebo dálkové linky. Moje nejdelší linka byla Žamberk-Brno. Těch tras bylo mnoho. Ale nejdále, kam jsem s autobusem jel, bylo do Polska na Krakovský hrad.

Slyšela jsem, že jste zkoušel řídit mnoho různých typů autobusů.

Tak baví mě to zkoumat, co jaký autobus umí, jak jezdí a reaguje. Byly to různé delší autobusy, autobusy s plošinou pro postižené, prostě celá plejáda. Každý autobus má svoje specifika, která rád pozoruji a hodnotím. Samozřejmě u ICOMu jsem si vyzkoušel jak nové Mercedesy, tak i Setry.

ICOM je známý svou pravidelnou obnovou vozového parku. Jaké máte zkušenosti s tímto vozovým parkem?

Nikdy nebyl nějaký větší problém. Základy umí člověk sám, ale hlavní opravy probíhaly v dílně. V Ústí nad Orlicí byl skvělý servis, nikdy jsem na nic nečekal. Tímto ještě na dálku děkuji mechanikům z Ústí za skvělý servis autobusů.

Neusedl jste ale jen za volant našich autobusů, že?

Vyzkoušel jsem si i řízení kloubového autobusu, když jsem pracoval u dopravního podniku. Předtím jsem jezdil s náklady, takže jsem řídil Avii, Liazku, ale i klasický traktor.

A nakonec jste skončil u autobusu…

Život vás někam zavede a okolnosti tomu daly, že jsem se stal řidičem autobusu.

Už jste zmínil, že vás baví pozorovat, jaké mají autobusy specifika. Také umíte základní opravy. Technika je vám evidentně hodně blízká…

Člověk musí umět pozorovat a naslouchat. Dost užitečná byla školení od autoškoly Bílek z Jihlavy. Dal nám užitečné rady, které jsme aplikovali v běžném životě, jako například spotřeba a ekonomika jízdy, jak různé typy vozů jezdí, na co si dát pozor apod.

ČSAD Ústí nad Orlicí teď jezdí v Jihomoravském kraji. Na jaké lince vás mohou cestující potkat?

Jezdím hlavně linku Slavkov-Brno s Mercedesem-Benzem Intouro. Ale jsem i na dlouhých linkách kolem Brna, Slavkova, Vážan nad Litavou apod. Mám celodenky, kdy se střídám s kolegou. Tento systém mi vyhovuje, alespoň nemám rozbitý celý den. Mám i vlastní vůz, za což jsem rád.

Bylo těžké změnit svoje působiště a přejít do Jihomoravského kraje?

Vůbec. Dost řidičů znám už z Pardubického kraje. Zůstali jsme u koncernu, takže se známe a rozumíme si. Vždy jsou nějaké výjimky, ale to je všude. I mezi Ukrajinci mám dost kamarádů, jezdili se mnou v Žamberku.

Také tu máme výborný dispečink. Komunikace je skvělá jak s paní dispečerkou Houšťovou, tak s panem dispečerem Novákem. Když je nějaký problém, tak ho nahlásím a oni ho ihned vyřeší. Nemám k jejich práci žádné připomínky, protože vše funguje tak, jak má.

Rozdíly jsou spíše zeměpisné. Když jsme jezdili v Pardubickém a Královehradeckém kraji, tak jsme zajížděli až k Orlickým horám. Kolikrát to bylo nebezpečné – na silnicích ledovka, cesty neudržované... Musel jsem zastavit a čekat, až silničáři zajistí sjízdnost vozovky. V Jihomoravské kraji takové zimy nejsou. Ale provoz je všude stejný, a navíc rok od roku je hustší.

Pamatujete si první linku, na které jste v Jihomoravském kraji začínal?

Byla to linka 151 přes Židlochovice, Bučinu až do středu Brna do Líšně. Opět mě bavilo, že jsem seděl v jiném autobusu a měl jinou trasu. Navíc to byl jiný kraj, tak tam bylo mnoho věcí rozdílných, například strojek, kde je odlišný systém, který funguje v rámci integrovaného systému JMK.

A jak trávíte svůj volný čas?

Jsem z vinařské rodiny, tak se starám o vinice a o pozemky. Jsem původem z Tvrdonic na jižní Moravě.

Ve zkratce mám rád, když se mohu starat o zahrádku, o vinohrady a mám rád týmovou práci. Pokud vím, tak přátelům a kolegům poradím.

A je něco, co byte doporučil mladým řidičům autobusu?

Pevné nervy a aby nehodnotili cestující. Každý máme lepší a horší dny a je zbytečné řešit, zda je na vás někdo nevrlý.

Děkuji za milý rozhovor.