Kdy jste do České republiky přišel?

Už v roce 1996. Byl jsem ve vůbec první várce cizinců. Tehdy jsem se přihlásil na inzerát společnosti ICOM transport, která hledala mechaniky. Poté jsem přicestoval do Jihlavy. Byla to výzva a já chtěl jít za lepším.

Jak vzpomínáte na první den v ČR?

Pozitivně. Líbilo se mi hlavně od samého začátku chování lidí, jejich vstřícnost a ochota pomoci. Po příjezdu na firmu měl slovo generální ředitel. Jeho řeč si pamatuji dodnes. Ukázal, že nově příchozím věří.

Jaké byly Vaše začátky?

Kolektiv mě přijal velmi dobře. Já se snažil rychle naučit řeč a být dobrým zaměstnancem. Líbil se mi přístup firmy. Pan Kratochvíl za mnou přišel osobně a ptal se, jak se mám, zda se mi tu líbí. Toho si zpětně hrozně moc cením.  Jednou mi zase pan Kratochvíl říkal: „To neděláte dobře,“ načež vzal šmirgl a práci mi vzápětí ukázal. Když jsem poznal, jak to tady chodí, doporučil jsem to i známým v rodné zemi.

Kde jste bydlel?

Na ubytovně v Pelhřimově. Ta byla velká, krásná a čistá. Dobré podmínky pro začátek.

Nezažil jste někdy krizi?

Ne, to ne. Já přijel za lepším a od začátku se hodně snažil. Je jasné, že vám vše hned samo nejde. Je třeba neházet flintu do žita a nevzdávat se. Já se všemu postavil čelem a také mi moc pomohla rodina Kratochvílova. Chtěl jsem co nejvíce zapadnout do kolektivu a poznal jsem, že vedení má na všechny pracovníky stejný metr. Nikdo se na mě nikdy nedíval skrz prsty, že jsem cizinec. Člověk je sám svého štěstí strůjce. Prostě jak se postavíš, tak se vyspíš.

Nyní pomáháte nově příchozím zaměstnancům z Ukrajiny

Ano, často říkám, že to jsou moje děti. Drtivá většina z nich mi prošla mezi prsty.

Jakým způsobem?

Po jejich příjezdu je vyzvedávám a vítám. Poté se s nimi snažím během jednoho dne zařídit vše podstatné. To znamená vstupní lékařská prohlídka, řidičáky, biometrie a další nezbytné úřední věci.

To je velká zodpovědnost

Je třeba vyzdvihnout spolupráci s personálním oddělením, která funguje na jedničku. Pan Kachlík, paní Bajgarová a paní Průchová řeší společně semnou všechny otázky i problémy nově příchozích. Vše klape a má zaběhnutý řád.

Jste později v kontaktu s nově příchozími?

Jasně, s některými dokonce několik let. Dá se říct, že jsem jejich rádce na telefonu.

Jak se změnil nábor pracovníků za těch několik let?

Vyvíjí se neustále k lepšímu. Nově příchozí mají k dispozici perfektní ubytování, mohou navštěvovat bezplatné jazykové kurzy a ten přístup firmy je zkrátka dokonalý. V poslední době často přicházejí i s rodinami.  Pak už je to pouze na nich, aby byli pro firmu přínosem.

Mluvíte s nově příchozími Ukrajinci česky, nebo si osvěžujete svůj rodný jazyk?

Jenom první den mluvím jejich rodným jazykem. Od druhého dne už s nimi komunikuji česky. Musí si rychle zvykat, jinak to nejde. Stalo se mi, že jsem za nimi přijel na ubytovnu, abych se zeptal, jak se jim daří. Oni se tam dívali přes internet na ruský kanál. Říkal jsem, takhle teda ne, to se nic nenaučíte. Okamžitě jsem jim to přepnul na české pořady.

Pro Vás byl v minulosti jazyk bariérou?

Snažil jsem se od samého začátku hodně mluvit s místními. Třeba jsem chodil do hospody, kde jsem poslouchal, zapojoval se do diskuzí a postupně svůj jazyk zdokonaloval. Bylo to jistě lepší, než drahé kurzy. Dnes už to mají nově příchozí cizinci lepší, neboť mohou navštěvovat kurzy zdarma.

Dělala Vám čeština problémy? Jaké slovíčka nemáte rád?

Třeba Ř (smích). Doteď s tím bojuji.

Však jste to nyní řekl pěkně

Už jsem to vypiloval (smích)

Přijel jste tehdy do České republiky s rodinou?

Sám. A svojí manželku jsem si našel taky až tady. Pochází stejně jako já z Ukrajiny.

Vracíte se do rodné země?

1x za rok jedeme na Ukrajinu s rodinou na dovolenou. Já už jsem doma tady. Nic mi tu nechybí, jsem spokojený a šťastný.

Je nějaký rozdíl v mentalitě mezi Čechy a Ukrajinci?

Myslím si, že nijak zásadní. Možná jen co se týče společenského chování. Tady když se lidé potkají v práci, řeknou si dobrý den. To se na Ukrajině nedělá.

Co Vás na práci nejvíce baví?

Je to krásná práce v pěkném prostředí. Mám to tu opravdu moc rád. Líbí se mi hlavně přístup vedení a jejich chování. Také rád pozoruji výsledky své práce. Přijde mi rozbitý nárazník autobusu, ale poté odchází jako nový. Celé to je týmová práce mechaniků. Radost pracovat. Také proto skoro vůbec nemarodím za celou dobu, co jsem tady.

V čem je zásadní rozdíl mezi řidičem autobusu u nás a na Ukrajině?

Přístup zaměstnavatele a zázemí. Na Ukrajině musí řidič autobusu dělat zároveň i mechanika. Potom jezdí s dvacet let starým vozem, platí naftu, opravy i pronájem. Moc si tak nevydělá. No a v ICOMu? Má k dispozici jeden z nejmodernějších vozových parků v Evropě a navíc se firma o své zaměstnance dobře stará.

Máte oblíbené jídlo, které je typicky české. Nechybí Vám něco z ukrajinské kuchyně?

Tady jsem si zamiloval vepřo knedlo zelo. Z Ukrajiny mi žádné typické jídlo neschází. Manželka mi totiž pravidelně vaří (smích). Jinak od nás mám hodně rád boršč.

Jak rád relaxujete?

Jsem vášnivým rybářem. Můj největší úlovek je Amur 98 cm, kterého jsem ulovil na Vranově. Dále pak rád trávím čas se svoji dcerkou.