Byl jste už někdy dříve v Česku?
Ano, je to už dlouhá doba. Byl jsem tu poprvé v roce 2006, kdy jsem v Praze začínal jako uklízeč. Díky především zlepšení českého jazyka jsem se následně vypracoval až na vedoucího na stavbě.

V čem práce spočívala a co Vám ve zdokonalení mluvy pomohlo?
Jezdil jsem vždy na krátkodobá víza, takové brigády. Práce na stavbě, to bylo hlavně objednávání materiálů, instrukce pro kluky, jako překladatel a vedoucí na rozdělení práce.

A ten jazyk?
Hodně mi pomohlo, že můj první kolega byl Chorvat, který mluvil výborně česky. Já se chtěl kvůli práci naučit mluvit a on mi hodně pomohl. Mluvil na mě česky, já se snažil komunikovat pouze s ním, potom dalšími lidmi a postupně jsem se v mluvení zlepšoval. Nebál jsem se jazyk používat.

Proč jste v Česku nezůstal už dříve?
Já měl na Ukrajině svoji stavební firmu. Jezdil jsem do Prahy pravidelně až do roku 2015, než se nám narodilo třetí dítě. Potom jsem chtěl být více s rodinou a pomáhat doma.

Firma bez Vás stále existuje?
Ano, nyní ji řídí můj švagr. Specializují se hlavně na rekonstrukce bytů. Já měl na starosti cenové nabídky, přípravy smluv a objednávání materiálů, práce s lidmi mě hodně bavila. Je to malá firma s osmi zaměstnanci.

Do ICOMu Vás přivedla situace na Ukrajině?
Já chtěl jít pracovat nastálo do České republiky už předtím. Prvně sám, vybudovat zázemí a následně přivézt také rodinu.

Válka vše uspíšila…
Když to začalo, šel jsem se nahlásit do armády, poté jsem čekal, zda mě pošlou na frontu nebo ne. Nikdo asi nepředpokládal, že vše bude tak dlouho trvat a jak to ovlivní život na Ukrajině. Chtěl jsem pro rodinu lepší budoucnost, a tak jsme společně odjeli do Jihlavy.

Na firmu jste měl doporučení?
Můj soused Saša mi o firmě vyprávěl. Říkal, že je spokojený, má dobrou mzdu, každý mu rád poradí a pomůže. Věřil jsem mu, a tak jsem se zde na práci také přihlásil.

Jaké byly začátky?
Všechno bylo hrozně rychlé. Z Ukrajiny jsme odjeli s pár osobními věcmi, přijeli do Česka, do týdne jsem začal pracovat já i manželka, všechny tři děti šly do školy. Našli jsme si byt… Všichni se k nám chovali hezky, solidárně. V práci mě také kluci přijali velmi hezky a jsem za to rád. My s rodinou přijeli do Česka začít od znovu naše životy.

Je velký rozdíl mezi mechanikem na Ukrajině a u nás?
Podívejte se na moje ruce. Mám je čisté (úsměv). To prostředí a zázemí je fantastické. U nás poznáte mechanika na ulici hned. Cítíte z něho olej, má černé nehty, a tak dále. Tady pracujeme v krásném prostředí.

V domovině jste se také živil jako mechanik?
Já jsem tento obor vystudoval se specializací na osobní vozy a následně ho měl spíše jako koníček. U sebe v garáži jsem opravoval auta kamarádům. Byl to pro mě zároveň relax (smích).

Co Vás na práci nejvíce baví?
Každý den je úplně jiný a nikdy nevím, co mě čeká. Chodím k nám na dílnu opravdu rád, baví mě práce s technikou a zároveň komunikace s lidmi. Děláme různé opravy, nebo plánované servisy. Je to různorodá práce.

Česká kuchyně Vám chutná?
Ano, oblíbil jsem si třeba vepřové koleno, nebo ovocné knedlíky (smích). O víkendech navíc střídám v kuchyni manželku a vařím pro rodinu, baví mě to.

Jakým způsobem trávíte volný čas?
Po práci se hodně věnuji dětem. Jezdíme na výlety, nebo máme rádi procházky. Teď jsem navíc dostal jako dárek kolo, takže jezdíme hodně na kole. Aktivní odpočinek…