Jak jste se dostal k tvorbě kroniky?
Úplnou náhodou (úsměv). V jednom z autobusů jsem našel před několika lety sešit s historickými fotografiemi řidičů z Třebíče. Oslovilo mě to. Bylo tam několik volných listů, a tak jsem si sešit vzal a začal ho postupně doplňovat.

Kde jste hledal další obsah?
Na fotkách byli někteří řidiči, které jsem ještě znal. Ptal jsem se jich, jestli nemají nějaké další fotky, které by mi mohli zapůjčit. Spousta z nich mi je dokonce darovala (úsměv).

Jakou nejstarší fotografií se může kronika pochlubit?
Počkejte (zamýšlí se), nejstarší je určitě fotografie nákladního automobilu Csepel z roku 1952.

Stala se Vám za dobu vedení kroniky nějaká kuriózní příhoda? Například, že by se kronika ztratila nebo jí někdo nechtěl vrátit?
To asi ne. S každým jsem se vždy domluvil na termínu, vzal si na něj kontakt a poté si pro ni dojel. Ale s postupným půjčováním se sešit začal opotřebovávat a ničit, a tak jsem musel začít používat euroobaly.

Je o Vaší kroniku mezi kolegy zájem?
Ano, velký (smích). Kolegové za mnou sami chodí a ptají se, kdy si jí budou moci půjčit. Většinou ji poskytuji tak na 14 dní.

Jsou i další příležitosti jak ji naživo vidět?
Já kroniku často beru na setkání řidičů, kde někteří poznávají kolegy a vypráví mi o nich různé příhody (smích). 

Pomáhá Vám někdo s tvorbou?
Často se mi sami od sebe ozývají další lidé z regionu, že pro mě mají nějaké nové fotografie. Někdy se ale stane, že si dojedu pro fotku, kterou už v kronice dávno mám. Hodně fotografií je totiž umístěno na internetu (smích). Vše má ale také svoji druhou stránku, kdy mě někteří odmítají a své fotografie půjčovat nechtějí.

Z tvoření kroniky se stal postupně koníček, že?
Určitě (úsměv). Ze začátku jsem chtěl jen doplnit těch pár chybějících stránek. Nečekal jsem, že v tom budu pokračovat, ale nakonec se z toho stal můj životní koníček. A jsem rád, protože mě to opravdu baví.

Poznámka: Kroniku pana Ošmery si můžete prohlédnout na stránkách třebíčské dopravy.