Dnes vám přinášíme rozhovor s naší ukrajinskou řidičkou Marynou Pazynych, která vždy srší dobrou náladou a energií. Prozradila nám, jaká souhra náhod ji přivedla do Jihlavy i jaké zajímavé zálibě se dříve věnovala.
Co vás přivedlo do Česka?
To byla souhra náhod. Onemocněl nám pejsek – rotvajler, a tak jsme se rozhodli ho vzít k dobrému veterináři. V Jihlavě mám dospělého syna, který zde v dané době už pobýval a ten mi právě doporučil jednoho veterináře. Neváhali jsme a vyjeli i s pejskem k doporučovanému veterináři. Nakonec jsme se rozhodli v ČR zůstat.
A co řízení, jak jste se dostala k práci řidičky autobusu u nás?
Živila jsem se jako řidička z povolání už na Ukrajině. Vlastním řidičské oprávnění C, C+E i D. Dvanáct let jsem jezdila s taxíkem a další tři roky s náklaďákem. Ze začátku jsme bydleli u syna a jeho kamarádka, když slyšela o mých řidičských oprávněních, tak hned přispěchala s nápadem dělat u ICOMu. No a tak jsem tady. (smích) Nejprve jsem prošla zaškolením (pozn. redakce: pro získání kódu 95, který umožňuje cizincům řídit profesionálně na našich silnicích) a zhruba od května 2022 aktivně jezdím. Kolegové jsou velmi přívětiví.
Co pro vás bylo v začátcích nejtěžší? V čem jsou Češi rozdílní?
Ze začátku jsem byla překvapená komplikovaností terénu. Na Ukrajině máme daleko širší silnice, taky máme cesty hodně rovné, a ne tolik zatáček a kopců. Během 14 dní jsem si ale zvykla. Češi dodržují rozhodně více pravidla než Ukrajinci. Vládne tu na silnici takový řád, to je příjemná změna.
Na které lince vás mohou cestující potkat?
Jezdím linku z Kameničky do Jihlavy a zpět, odpoledne zase do Žďáru. Vozím děti, studenty i důchodce. Pro děti mám připravené bonbony, které jim sem tam nabízím a ony se pak těší na další jízdu. Je to super.
Máte nějaký zajímavý koníček? Co děláte ve volném čase?
Na Ukrajině jsem se věnovala poledance zhruba 8 let. To je tanec u tyče, ale ne tak jak si většina představuje. (smích) Je silové cvičení na zpevnění celého těla a rozhodně to není jen „sexy tanec u tyče“, ale je zatím víc práce než se může zdát. Tady v Jihlavě zatím trávíme čas aktivně, třeba v aquaparku a podobně. Rozhodně nesedíme doma na zadku, to pro nás není.
Jaké jídlo je vaše oblíbené?
Máme rádi ukrajinský boršč, toho máme doma pořád hodně. Z českých jídel jsem si oblíbila knedlíky. Ty na Ukrajině moc neděláme.
Co vy a čeština? Jaké byly začátky?
Rozumím dobře, jen mluvení je ještě potřeba zkoušet, ale žádné větší problémy zatím nemám. Jediné, s čím se trochu peru jsou slova bez samohlásek, například krk. (smích)
Děkujeme za milý rozhovor.
