Ve společnosti ICOM transport pracujete od roku 2002. Věnoval jste se řízení autobusu již předtím?

Pocházím z nedaleké Jihlávky a to, že jsem začal jezdit s autobusem spíše tak nějak vyplynulo. Řízení se věnuji už od svých 17, jezdil jsem třeba s traktorem nebo s autojeřábem. Dělal jsem mistra autodopravy v Agrostroji, potom co ale Agrostroj v Počátkách skončil, tak majitel Agrostroje, pan Stoklásek nabízel lidem další práci. Já se logicky ptal, co tedy budu dělat, a pan Stoklásek mi řekl, že budu vozit lidi autobusem z Počátek do Pelhřimova. V té době jsem měl řidičák v podstatě na všechno, jen ne na autobus. Udělal jsem si proto rozšíření a tím to celé začalo.

Na kterých linkách Vás v současnosti mohou cestující nejčastěji potkat?

No dřív jsem jezdil do Londýna a teď jezdím do Stojčína (smích). Kromě toho tedy jezdím třeba i do Pelhřimova nebo do Jindřichova Hradce, ale až do září minulého roku jsem dost jezdil se zájezdovou dopravou, což jsem si opravdu hodně užil. Ale jak říká Jarda Jágr, v nejlepším odejít. Teď jsem rád, že jezdím po zdejších vsích, kde jsou přívětiví lidé, kteří mi třeba donesou buchty a podobně.

Kam jste se všude podíval?

Otázka by měla spíš znít, kam jsem se nepodíval. V roce 2004 jsem jel se svým prvním zájezdem do Makedonie a v roce 2006 jsme začali jezdit do Chorvatska či do Rumunska. Byl jsem například asi tak čtyřikrát v Bruselu, kam jsme jezdili do Evropského parlamentu. Je zajímavé, že tam mají na všech záchodech kohoutkové baterie, a přitom nařizují, aby byly všude baterie pákové. Podíval jsem se také do Barcelony, Portugalska, Amsterodamu či do českého Banátu v Rumunsku. Byl jsem vlastně i na konci světa, ve španělském Santiagu de Compostela. Také jsem jezdil do Londýna. Tam jsou blázni, představte si, že tam jezdí vlevo! Nepodíval jsem se sice do Ruska, ale byl jsem třeba v Lotyšsku, což je bývalý Sovětský Svaz. Když jsem začínal, tak jsem si všude vozil kolo a Řím a Paříž a další města jsem si projel na kole. Když do těchto měst totiž přijedete autobusem a moc se nevyznáte, tak na vás cestující koukají a říkají si: „Ježiš, kdo nás to tady veze.“ Tenkrát nebyly mobilní telefony s internetem, tak jsem se musel zorientovat takto. Také jsem se před každou cestou hodně připravoval a vyhledával si informace na internetu, abych pak bloudil co nejmíň. Často jsem taky musel v zahraničí řešit, kde zaparkovat. S autobusem, co má 14 metrů to jde těžko, a navíc když jsme někam přijeli, tak už bylo parkoviště plný. Zájezdová doprava, to je prostě vysoká škola.

Kde se Vám nejvíce líbilo?

Ve Švédsku je to nádherný. Hodně rád jsem jezdil i do Říma, vozil jsem tam poutníky do Vatikánu. No a kolegové je tam vozí vlastně do teď. Ale já jsem byl snad poslední, kdo jezdil po Vatikánu s autobusem, teď už se na náměstí svatého Petra s autobusem nesmí. Hodně se mi líbilo i v českém Banátu v Rumunsku. Byl jste tam někdy? To je nádhera, jako u nás za první republiky. Učil jsem se tam například jezdit s krávama. Byl jsem tam týden na pobytovce a říkám lidem v hospodě: „Radši nevycházejte ven, dnes mám první jízdy s krávama.“ (smích) No a pak mi tam přivedli ty krávy a ony neměli žádný opratě, zkrátka nic. Tak jim říkám: „Hele, přiveďte mi nějaký opratě na ty krávy,“ a oni na to: „To se neřídí tyhle krávy´, ty jedou samy.“ Nebo jsme si tam dávali to jejich místní pivo, kterému jmenuje Ursus. A turisti z Čech, které jsme tam vozili, aby mohli lézt po horách, mi říkali, že takhle trhali venku borůvky a potkali baču, co na ně křičel: „Ursus, ursus!“ Tak oni na něj hned: „Jasně bačo, zajdeme spolu večír na pivo.“ No až potom si uvědomili, že to pivo má ve znaku medvěda a ursus znamená medvěd. No zkrátka těch zážitků z cest je celá řada, o tom by se dalo povídat hodiny někde u vína.

Ze svých cest jste nám na Modrou vlnu již mockrát zaslal krásné fotografie. Je fotografování Váš koníček?

Fotím hodně a rád, ale nejsem žádný fotograf. Dřív jsem hodně fotil na mobil, teď už mám teda i foťák. S kamarádem jezdíme na motorkách a přitom hodně fotíme a závodíme, kdo co vyfotí nejlepšího. Nedaleko ve statku u Chadimů třeba mají bejka, tak jsme celou karanténu soutěžili, kdo udělá lepší fotku bejka (smích).

Zmínil jste, že jezdíte na motorce. Co máte za stroj?

Mám bavoráka „Gé eso“ a kromě toho i čtyřkolku. Chtěl jsem si teda koupit i krosku, ale doma mi řekli, že ji vlastně ani nechci (smích). No člověk si pak uvědomí, že je na to trochu už starej v 51 letech.