Přejít k obsahu | | Přejít k vyhledávání

ICOM Transport

Zdeněk Kratochvíl: Za sebe bych si přál více přirozeného vývoje a méně nařízení

21 Červen 2021 | OKÉNKO GENERÁLNÍHO ŘEDITELE

Jak vnímáte budoucnost silniční dopravy z hlediska druhů pohonu (tradiční versus alternativní) a jak důležité jsou pro vaše zákzaníky - objednavatele přepravních a logistických služeb - ekologické parametry činnosti firmy? To jsou otázky, na které v rámci ankety magazínu Truck&Business odpovídal Zdeněk Kratochvíl, místopředseda představenstva koncernu ICOM transport.

Osobní elektroauto musí ujet víc než 250 000 km, a teprve pak začíná být z ekologického hlediska přínosem.

Na budoucnost alternativních pohonů je třeba pohlížet jako pomoc ekosystému, ale i jako zajištění státní bezpečnosti.

Jak události v poslední době ukazují (kauza Vrbětice apod.), přechod na alternativní paliva je nutností nejenom z hlediska ekologických dopadů, ale především z hlediska bezpečnosti státu. Není rozumné nakupovat ropu či zemní plyn od zemí, které za tyto peníze zbrojí proti nám a navíc nás tím nutí k výdajům na obranu proti zbraním, na které jsme jim tedy přispěli. Civilizovaný svět také nemůže chtít, aby USA nákladnější těžbou břidličné ropy snižovaly finanční možnosti na zbrojení v těchto zemích. V případě, že by USA netěžily ropu z břidlicových podloží, cena ropy by v současné době byla zřejmě více než trojnásobná. Úvahu o nákladech na naši obranu nechám na vás.

Samozřejmě, že nezanedbatelnou otázkou je i snížení emisí. To jsou dle  mého názoru důvody, proč je přechod na alternativní paliva považován za nutnost a bude i nadále vynucován evropskou legislativou. Nebude to soutěž různých řešení na volném trhu a dobrovolná volba  dopravců či občanů na základě nabídky na trhu a výhodnosti.

Alternativním pohonům v nákladní a autobusové dopravě na delší vzdálenosti zatím příliš nepřeje poměrně velké zvýšení těžko akceptovatelných nákladů. Baterie s vysokou kapacitou jsou příliš těžké a drahé, dobíjení pomalé a nejisté. Vodík není dosud dostatečně zvládnutý po stránce techniky vozidel, ani logistiky. Domnívám se, že v dálkové dopravě bude přechod k tomu, co dnes nazýváme alternativními pohony, mnohem pomalejší. Nabíjení autobusů a nákladních vozidel je často možné pouze ve vlastním depu. Problém je také distribuce vodíku, ale i vodíkové palivové nádrže. To jsou hlavní důvody proč rozšiřování záběru nízkoemisní legislativy na dálkovou dopravu bude zřejmě pomalejší.

Alternativní pohony lze v současnosti využít v dopravě na krátké vzdálenosti. Jejich problémem jsou v zásadě pouze vysoké náklady a dostupnost alternativního zdroje energie v daném místě a čase. Ale vzhledem k tomu, že alternativní pohony jsou stále silněji  vynucovány evropskou legislativou o čistých vozidlech, lokálními omezeními a zákazy a podporovány veřejnými dotacemi, očekávám v dopravě na krátké vzdálenosti poměrně rychlý posun směrem k alternativním pohonům. Lokálně bezemisní doprava navíc přináší největší efekt v místech s velkou koncentrací lidí. 

Významnou brzdou nastoleného trendu může být volič, zvlášť ten s nižšími příjmy. Tato zřejmě nutná cesta vede k docela výraznému zvýšení nákladů v dopravě a v dohledné budoucnosti zásadně zhorší dostupnost individuální dopravy. K nastartování francouzského hnutí žlutých vest stačilo zvednout daň na naftu o korunu.  Rozvoj alternativních pohonů je v současnosti převážně nařizován či dotován politickou reprezentací, nikoliv přirozeným vývojem techniky a požadavky zákazníků. Proto je jeho vývoj velmi obtížně předvídatelný.

Za sebe bych si pouze přál více přirozeného vývoje a méně nařízení, přechod by tak mohl být efektivnější. Nicméně dopravcům nezbývá, než se těmto trendům podřídit.