CO BYLO NA ZAČÁTKU

Martine, měl jsi už jako kluk slabost pro velká auta a kamiony, nebo tě svět dopravy začal přitahovat až později? 
Auta a techniku spojenou s dopravou mám rád odjakživa. Ať už jde o nákladní automobily, traktory, vlaky nebo autobusy. Nejvíc mě ale přitahovaly kamiony a autobusy. V 90. letech jsem si pravidelně kupoval časopis Trucker. Byl tehdy takovou vstupenkou do světa velkých nákladních aut. Přinášel testy, recenze a zajímavosti ze světa kamionové dopravy. A přesně to mě bavilo. 

Letos 7. října jsi oslavil 30 let u ICOM transport. Jak ses vlastně do firmy dostal? 
Změnu zaměstnání jsem plánoval. Chtěl jsem pracovat s kamiony, a tak jsem hledal vhodnou firmu v rozumné vzdálenosti od domova. V úvahu připadaly podniky ČSAD v Havlíčkově Brodě, Ledči nad Sázavou a Humpolci. 

Z mého malého osobního výběrového řízení nakonec nejlépe vyšel Humpolec. Firma na mě udělala nejlepší dojem, dokázali jsme se domluvit, a tak jsem nastoupil do ČSAD Pelhřimov, provoz Humpolec, jako mechanik. 

Jak se během těch 30 let vyvíjela tvoje profesní cesta? 
Moje profesní cesta měla tři etapy. Začínal jsem jako mechanik, kde jsem dva roky opravoval nákladní automobily a autobusy. Potom jsem se posunul na pozici mistra dílny, kterou jsem zastával tři roky. Vedl jsem sedm mechaniků na směně a zajišťovali jsme opravy vozidel ICOM i externích zákazníků. Následně jsem dostal příležitost pracovat jako garážmistr. Tuto funkci zastávám už 25 let. Za tu dobu jsem spolupracoval s osmi kolegy. Dnes se o vozový park starají dva technici. 

Mimochodem, stále rád používám tradiční označení garážmistr. Připomíná mi minulost této profese a péči o vozidla. 

Vzpomeneš si na některé kolegy ze svých začátků? Potkáváš se s nimi dodnes? 
Samozřejmě. Mezi řidiči, které osobně znám a kteří u ICOM transport pracují více než 20 let, bych napočítal přibližně 38 lidí. Znám jejich přístup k technice i způsob, jakým odvádějí svou práci. Jejich zkušenosti a profesionalita jsou zárukou kvality. Nesmím zapomenout ani na řidiče, kteří už jsou v důchodu. S mnohými jsem dlouhé roky spolupracoval, a když je dnes potkám, vždycky se s nimi pozdravím, protože si zaslouží si úctu a mají můj respekt.  

TŘECET LET ZMĚN A TECHNIKY 

Když porovnáš tehdejší pracovní podmínky s dneškem, co se podle tebe změnilo nejvíc? 
V Humpolci jsme měli dobré základy už v minulosti. Velké dílny, administrativní budovu a dostatek prostoru pro parkování techniky. Modernizace, které ICOM postupně realizoval, ale naše pracovní podmínky výrazně zlepšily. Vznikla například mycí linka, čerpací stanice, prošel rekonstrukcí pneuservis a vybudovalo se autobusové nádraží. Díky těmto investicím podle mě patříme ke špičce v Kraji Vysočina. 

Oceňuji také modernizaci servisu. Prosklená vjezdová vrata, kvalitní LED osvětlení nebo přenosné magnetické lampy jsou pro mechaniky obrovským pomocníkem. Dříve jsme měli klasickou „přenosku“ s kabelem, která často spíš předstírala, že svítí. Pokrok je opravdu znát. 

Moderní kamiony jsou plné elektroniky. Která technologická změna je pro tebe největším přínosem? 
Samotnou techniku jsme už probírali v předchozích reportážích. Já bych tentokrát rád zmínil informační systémy, které každodenně používám. Díky nim mohu přímo z kanceláře v Humpolci zjistit, v jakém technickém stavu je konkrétní vozidlo, jaký servis potřebuje, kudy projelo nebo jakou mělo spotřebu paliva. Zkontroluji také tlak v pneumatikách, napětí akumulátoru či nastavení mýtných jednotek. 

Jsou to skvělí pomocníci při vyhodnocování technického stavu vozidel i řešení problémů s řidiči, kteří jsou třeba stovky kilometrů daleko. Takové možnosti jsme dříve neměli. 

Za tři desetiletí se určitě nastřádala spousta zážitků. Vzpomeneš si na nějakou kuriózní situaci? 
Jednu bych měl. Odehrála se asi před 13 lety na jihovýchodě Francie, krátce před Vánoci. A sněžilo. Na jednom z našich kamionů se porouchala převodovka. Odtahová služba dopoledne odvezla tahač i s řidičem do servisu, ale návěs nechala stát na malém parkovišti mezi lesy, asi 20 kilometrů daleko. 

A to rozhodně nebyl plán A! 

Představte si nový návěs plně naložený zbožím, který stojí úplně sám někde mezi lesy. Čas ubíhal a já začínal mít obavy, jak to dopadne. V hlavě se mi odehrávaly nejrůznější scénáře. Už jsem viděl, jak návěs rozebírají místní nenechavci nebo gang překupníků. Zkrátka příběh jako ze seriálu Kobra 11. Nejbližší náš řidič se k němu mohl dostat až kolem 19. hodiny. Navíc nebylo jisté, zda mu vyjde povolená doba řízení. Nervozita stoupala. 

Až večer konečně zazvonil telefon. Řidič oznámil, že je návěs v pořádku.  A to se mi opravdu ulevilo! 

Co tě na práci i po tolika letech stále baví?  
Kamion pro mě spojuje dvě silné vlastnosti – sílu a eleganci. Sílu představuje výkon, který je potřeba k přepravě nákladu k zákazníkovi. Elegance je zase způsob, jakým k vám auto promlouvá. Jak na vás působí, když stojí na parkovišti nebo čerpací stanici. Ke kamionu přistupuji s hrdostí, protože truck je pro mě tou nejvyšší třídou na silnici. A takový přístup si zaslouží. 

Mým úkolem je starat se o 92 nákladních souprav. Každá z nich potřebuje pravidelný servis a údržbu. Péče o takový vozový park zahrnuje celou řadu činností – od zajištění servisních prohlídek a výměny pneumatik přes organizaci mytí vozidel až po pomoc při dopravních nehodách. 

ICOM transport každoročně investuje do nové techniky, která je na velmi vysoké úrovni. Technologický vývoj jde neustále kupředu a moderní kamiony jsou vybaveny stále dokonalejšími bezpečnostními a asistenčními systémy. Tento pokrok je přínosem nejen pro řidiče, ale usnadňuje také moji práci. 

Tohle prostředí jsem si vybral a mezi kamiony se cítím dobře. Sám sice nenajezdím tisíce kilometrů, ale s trucky žiju každý den. Starám se o ně a vím, že zítra i pozítří přijedou další vozy, které budou potřebovat péči. A právě od toho je tady garážmistr. 

VOLNÝ ČAS A ZLOZVYKY

Práci už jsme probrali, ale jaký je Martin Novák v soukromí? Čím nejraději vyplňuješ volný čas? 
Rád trávím čas v přírodě. Mezi moje oblíbené aktivity patří cyklistika a turistika. Při procházkách si nejvíce užívám chvíle brzy ráno nebo před večerem, kdy má krajina úplně jinou atmosféru. Krásně nasvícená obloha, proměny světla, zpěv ptáků nebo setkání s lesní zvěří. To všechno na mě působí velmi uklidňujícím dojmem. Zajímavé je, že čím náročnější terén nebo horší počasí, tím intenzivnější zážitek si člověk často odnese. Ostatně, jak se říká: Není špatné počasí, jen nevhodné oblečení. 

Cyklistika pro mě znamená především jízdu krajinou. A kopec? To je vlastně jen nakloněná rovinka, obvykle zakončená serpentýnou. Trasy si plánuji hlavně mimo silnice. Nemám potřebu přetahovat se s auty o prostor. Pomáhají mi mapy od Seznamu, i když občas se stane, že vyznačená cesta zarostla nebo ji „vylepšili“ těžaři dřeva. 

A tehdy platí moje pravidlo: Nevracíme se, neotáčíme a příště už tento úsek vynecháme! 

Každý máme nějakou slabost nebo zlozvyk. Co by na tebe prozradili tvoji nejbližší? A co tě dokáže spolehlivě vytočit? 
Narodil jsem se ve znamení Panny. A jak se říká, lidé narození v tomto znamení mají rádi pořádek, pravidla a jasno v tom, co se kolem nich děje. Myslím, že na mě to docela sedí. Co mě ale dokáže opravdu rozčílit, je způsob, jakým někteří řidiči parkují. A je jedno, jestli u nás ve firmě, nebo před supermarketem. Bezohledně odstavit auto, zapnout výstražná světla a odběhnout si třeba pro pizzu? To mi hlava opravdu nebere! Bohužel se špatného parkování někdy dopouštějí i profesionální řidiči. Přitom by stačilo zaparkovat, vystoupit a podívat se, jestli se mi to opravdu povedlo. 

Snažím se kolegy upozorňovat, ale zlepšení přichází někdy až příliš pomalu. 

Ach jo, zase... 

ČELEM VPŘED

A úplně na závěr: Co by sis přál do dalších let? Je něco, co by sis ještě rád splnil nebo zažil? 
Tady bych si vypůjčil citát připisovaný režisérovi Woodymu Allenovi: „Pokud chcete Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech.“ O pracovních úkolech se ale mluvit dá. Jedním z nejzajímavějších je pro mě postupné zařazování elektrických tahačů do naší mezinárodní kamionové dopravy. Jde o moderní technologii, která ukazuje jeden z možných směrů vývoje dopravy. Přál bych si, abychom o jejích výhodách i omezeních informovali co nejobjektivněji a budovali důvěru na základě skutečných zkušeností, nikoliv předsudků. 

Sám jsem byl zpočátku k některým informacím zdrženlivý. Hodně mi ale pomohly recenze motoristického novináře Martina Vaculíka ze Světa motorů. Podle mě autům opravdu rozumí a dokáže složitou techniku představit srozumitelně a věrohodně. V ICOM transport už máme partu „sedmi statečných“, kteří s elektrickými tahači jezdí a prošlapávají cestu ostatním. A právě to je důležité. Ostatní díky nim vidí: „Tak ono to opravdu jde. Dobře, příště už se mohu vydat po vyjetých kolejích.“ 

Jejich přístupu si velmi vážím. A protože by si zkušenosti těchto kolegů zasloužily víc než několik řádků, možná máme námět na další reportáž Modré vlny. 

PODĚKOVÁNÍ A CO ŘICT NA ZÁVĚR
Martine, jak jsem zmínil na začátku třicet let společného života znamená perlovou svatbu. Ty už máš za sebou třicet let s ICOM transport, takže pořádný náhrdelník zkušeností a zážitků bys určitě navléknul.
Děkuji ti za příjemný rozhovor a přeji hodně zdraví, další kilometry bez komplikací, řidiče, kteří umějí zaparkovat a hodně sil do další třicítky, protože to už ta svatba bude diamantová. 

Redaktor: Martin Havran 
Foto: Martin Novák