Začneme klasickým „otevírákem’’ a zeptám se, jak dlouho už pracujete v ICOM transport a na jaké pozici? 
V ICOMu pracuji od roku 2008, což se může jevit jako poměrně dlouhá štreka. Celou dobu působím na ekonomickém oddělení v účtárně, konkrétně jako účetní příjmu faktur.  

Co všechno Vaše práce obnáší? Je to „jen“ práce s čísly? 
Na první pohled by se mohlo zdát, že jde hlavně o práci s čísly, ale ve skutečnosti je to širší záběr. Zpracovávám dodavatelské faktury za materiál, služby nebo energie, ale často je potřeba dohledávat souvislosti. Například když přijde faktura za opravu vozidla, musím zjistit, o jaké vozidlo jde, ke kterému středisku patří a komu ji poslat ke schválení. V tomhle směru hodně pomáhá interní systém, takzvaná technická základna, kde se dají dohledat všechny potřebné informace. 

Využíváte ve své práci třeba umělou inteligenci nebo jiné digitální pomocníky? 
Zatím spíš okrajově. Myslím si, že umělá inteligence má do budoucna velký potenciál a že se bude v administrativě a účetnictví využívat čím dál víc. Na druhou stranu je potřeba k tomu přistupovat opatrně. V účetnictví jde o přesnost a zodpovědnost, takže není možné se na takové nástroje spoléhat bez kontroly. AI beru jako pomocníka, který může člověku ulehčit práci nebo něco urychlit, ale finální rozhodnutí a kontrola by měla zůstat na člověku. 

Jak vnímáte roli účtárny v rámci celé společnosti? Účtárna je podle mě jedno z klíčových oddělení v každé společnosti ať už malé, střední nebo veliké. Všechno začíná u prvotních dokladů, z kterých vznikají data, která jdou dál do controllingu a k vedení firmy. Na základě nich se pak dělají důležitá rozhodnutí. Řekl bych, že účtárna je takový základní kámen, na kterém stojí další procesy. 

Železnice jako koníček

To, že jste velikým fanouškem železnice jsem se dozvěděl v kuloárech firmy a nabízí se tedy otázka, kdy a za jakých okolností se zrodil Váš vztah k železnici? 
Začalo to už v dětství. Děda mi koupil modelovou železnici, takový jednoduchý ovál kolejí s mašinkou a pár vagóny. Postupně jsme to doma rozšiřovali, přidávali další koleje, domečky, krajinu, takže z toho vznikl taková mikro železniční oblast. Zároveň jsme jako rodina dlouho neměli auto, takže jsme hodně cestovali vlakem. Třeba za babičkou jsme jezdili přes několik přestupů a člověk zažil železnici opravdu naplno. Nádražní hala, čekání na peróně, jízdu několika druhy vlaků, amplion s nesmrtelnou hláškou pozor, pozor na první kolej přijíždí vlak z Vizovic... železniční personál - koloťuk, výpravčí apod. Myslím, že právě ta kombinace výletu, čekání a pohybu mě na tom chytla nejvíc. 

       

Krokodýl M 286 - dnes už jen muzejní kus                    Vlevo Laminátka                    Vpravo Mravenec 
                                                                                        Foto ze stanice Jablonica na trati Kúty-Trnava

Co Vás na železnici baví dnes? 
Nejvíc hlavně ta atmosféra. Vlak je jiný než ostatní doprava, člověk má víc prostoru, může se projít, sledovat krajinu, vnímat okolí. Není to jen přesun z bodu A do bodu B, ale i určitý zážitek. Dodnes mě baví objevovat nové tratě nebo zajímavá místa. Mně osobně se na cestování vlakem líbí i obyčejný průjezd tunelem nebo se zajímám i o to z čeho a kdy je tunel postavený. Velice mě zajímá chování návěstidel při průjezdu vlaku.   

                   Zleva přijíždí Pendolino v pohybu a zprava                             Dnes již historická fotka návěstidel
City-Elephant ve stanici Řevnice

A co se týká designu československých vlaků tak mezi nimi najdeme hned několik unikátů. Například Stříbrný šíp, ve své době udivoval rychlostí i interiérem, obdoba šípu je na Slovensku v podobě Slovenské strely. Nebo lokomotiva T 478.1 nazývaná též Bardotka, které se tak začalo říkat, protože konkrétní partie této lokomotivy měly až podezřele mnoho společného s jistými partiemi filmové hvězdy - poznámka redaktora: jsou to ty krásné velké oči. Století páry pak reprezentuje královna československých železnic parní lokomotiva 475.1 které se říká Šlechtična.     

             

Stříbrný šíp                                                                      Slovenská strela

     

Bardotka                                                                            Bardotka

 

Šlechtična 

Železnice dnes 

Jak se podle Vás železnice změnila? 
Změnila se hodně. Dřív to bylo víc „živé“ dalo se otevřít okno, člověk vnímal vítr, slyšel zvuky kolejí, dal si lahváče, řízek, cigáro, slyšel trempíky a jejich cajdáky. Bylo to víc autentické. Dneska jsou vlaky více o komfortu. Klimatizace, klídek, služby, Wi-Fi. Na druhou stranu jsou víc uzavřené, takové odizolované, ale to jsou dnes i lidé. Je to vždycky něco za něco komfort proti atmosféře. 

A co bezpečnost na železnici? 
Železnice patří mezi nejbezpečnější způsoby dopravy. Problém je, že když se něco stane, tak to mívá ošklivé následky, protože pokud se jedná o osobní vlak neobejde se to někdy bez lidských obětí, a to je smutné. Velkým tématem jsou přejezdy, kde často dochází k nehodám kvůli lidské chybě nebo spíše řidič podcení situaci typu: to ještě projedu.....a najednou se odněkud přiřítí obrovská síla. A pak jsou tu i rizikové situace, kdy lidé podceňují nebezpečí třeba pohyb v kolejišti nebo lezení na vagóny, kde hrozí vysoké napětí. 

Deset nejnebezpečnějších přejezdů v ČR:   

• Zlín – Podvesná / Zarámí  

• Vysoké Mýto – Pražská ulice  

• Neratovice – ulice 28. října  

• Odrlice – železniční přejezd (obec)  

• Běšiny – železniční přejezd (obec)  

• Klatovy – přejezdy na trati 183 (okolí města)  

• Praha (Radotín) – přejezd v Radotíně  

• Česká Třebová – městské přejezdy  

• Kolín – průjezdové přejezdy  

• Přerov – městské přejezdy 

Bez zajímavosti není ani tzv. Borovinský železniční most v Třebíči s výškou 42,5 m též známý jako most sebevrahů. A nejvyšší železniční most v ČR se nachází v Červené nad Vltavou, který se klene nad meadrem přehrady Orlík a ke dnu to je údajně pěkně hlubokých 68 metrů.   

Oblíbená místa, tratě a komunita 

Máte oblíbené tratě nebo místa, které byste doporučil ostatním kolegům jako tip na výlet? A existuje v rámci železnice nějaká komunita? 
Mám rád tratě, které mají nějaký charakter a doporučuji třeba Posázavský pacifik - horní i dolní trasu podél Sázavy nebo trať ze Šumperka přes Ramzovou do Jeseníku, která je zajímavá i technicky. Atraktivní pro rodiny s dětmi je nyní znovu zprovozněná úzkokolejka v Jindřichově Hradci, z kterého se můžete vydat do dvou cílových stanic – do Nové Bystřice nebo do Obrataně a je to v obou případech krásná jízda. Tomu, kdo fandí železnici doporučuji navštívit Železniční muzeum v Chomutově nebo v Lužné u Rakovníka. A kdo by chtěl vidět šraňky na ruční pohon tak ať se jede podívat do Pertoltic pod Ralskem, tam je ještě vechtr a závory se zde stále zdvihají ručně, což je velká nostalgie. Své kouzlo měly i nádražní restaurace, ale ty se pomalu vytrácí, škoda. 

Úzkokolejka Jindřichův Hradec - fanoušky nazývaná Nautilus nebo Hašišbedna

Co se týká komunity tak jsem členem Klubu železničních cestovatelů. Pro mě je na komunitě nejcennější kombinace poznávání zajímavých míst spjatých s železnicí a lidí. Nejde tedy jen o vlaky, ale i o krajinu, historii a sdílení zážitků s lidmi, kteří to mají podobně. A tam kde skončí vlak, tak nastupuje variabilita a symbióza s autobusem, protože tím se dostanete zase do míst, která jsou vlaku zapovězena.  

Vlaky a autobusy ve filmu 

Přijde Vám, že vlaky jsou pro filmovou kameru atraktivnější než autobusy? 
Tak určitě ano. Vlak má specifickou atmosféru a je ideální pro vyprávění příběhů, protože má prostory, které filmaře přitahují. 
Když vezmu českou Oskarovou klasiku Ostře sledované vlaky jsou ikonický film, kde železnice tvoří přirozené prostředí pro silný Hrabalovský příběh. Kdo neviděl výpravčího Hubičku s razítkem.... Dále film pro pamětníky Přednosta stanice což je z velké části improvizační koncert mezi Vlastou Burianem a Jaroslavem Marvanem. Je to sice více o stanici a jednom vyžírkovi než o vlaku, ale je to ze zákulisí železnice. Naprosto šílená je Dynastie Nováků český seriál, který se celý točí okolo železnice. Krásně funguje film Kalamita, která ukazuje železnici víc civilně, lidsky, a hlavně v rukopisu Věry Chytilové. Vůbec zajímavým je film jihlavského rodáka režiséra Havelky Mimořádná událost, kdy strojvůdci ujede vlak s cestujícími, kteří nemají páru, co se to vlastně děje.

             

Ostře sledované vlaky                                                                          Dynastie Nováků

Pak jsou tu slavné příběhy jako Tenkrát na západě, Vražda v Orient Expresu, kde je vlak přímo hlavním jevištěm – uzavřený prostor plný napětí a postav. Nebo Velká vlaková loupež, která zase ukazuje železnici z akční stránky.  

Poznámka redaktora: chtěli byste se svézt v Orient Expresu? Tras je mnoho například Praha – Paříž nebo směr Paříž-Istanbul? Připravte si částku od 3 800 až po 75 000 liber na osobu. Převedeno na koruny 106 000 Kč až 2 100 000 Kč za velké apartmá a jízdenka je jednosměrná. Trasa Paříž-Istanbul trvá 6 dní a je plná luxusu, nezapomenutelných panoramat a nezapomenutelných částek. Pro ty z Vás, kdo máte v prasátku naškudleno 4,2 mil jsem zjistil aktuální Orient Expres CENY (voucher na slevu jsem nenašel) 

           

Exteriér Orient Expres                                                              Interiér Orient Expres

Když to srovnáte s autobusy, tak filmů z prostředí autobusů moc není. Napadají mě Účastníci zájezdu nebo Florenc 13:30 kde je vidět legendární RTO. Nebo novější Nebezpečná rychlost 1. I když takový Forest Gump a jeho první jízda do školy má taky něco do sebe. Z mého pohledu má, ale vlak větší „filmovost“ pro příběh. + Velký autobus

       

  Florenc 13:30                                             Legendární RTO

No a v tomto momentě jsme po téměř dvou hodinách dojeli s panem Kratochvílem na konečnou.  

A můj dojem? 
Pan Kratochvíl ví o vlacích, tratích a zajímavých místech okolo nich opravdu hodně. Neváhejte a napište mu, zeptejte se ho, věřím, že Vám rád poradí a doporučí to nejzajímavější z oblasti výletu po železnici. Dobře jsme si popovídali o hudbě, o moderních vlacích v zahraničí i našem Pendolinu, ale to jsem si schoval do foroty pro případ dalšího dílu. 
Ještě drobný detail – často se prý pana Kratochvíla ptají lidé, jestli je nějakým způsobem v příbuzenském vztahu s majiteli ICOM transport a stručně řečeno – není. 

Redaktor: Martin Havran 
Foto: Jiří Kratochvíl, web