V dnešním rozhovoru vám představím vedoucího našeho IT oddělení Josefa Lindourka. Ve svém profesním životě jsem měl možnost setkat se v různých firmách s řadou vedoucích IT oddělení, ale s žádným z nich jsem ještě neměl možnost udělat rozhovor do firemního e-magazínu.
Nemohu si pomoci, ale lidé z IT na mě vždycky na první pohled působili trochu odměřeně a dojmem, že mají empatie asi jako z jednoho metru proti Vám vržená pálená cihla. Realita ale byla vždycky jiná.
Mají sice svůj svět – co svět, celý vesmír, do kterého my obyčejní lidé příliš nevidíme. Co se ale týká lidských rozměrů, byli mi vždycky sympatičtí. V kohoutku měří v průměru 1,75 metru, jsou inteligentní, zábavní, občas tvrdohlaví a někdy nechápou, co po nich chcete. A naopak vy téměř nikdy nechápete, co chtějí oni po vás. Nade vše pak milují otázku: „Zkoušel jsi to vypnout a zapnout?“ a ono to často funguje.
Pepo, co ty a ICOM? Jak se to celé seběhlo? A co tvoje práce a tým?
Ve firmě jsem vlastně navrátilcem. Poprvé jsem zde pracoval od roku 2012 do poloviny roku 2019 a do ICOMu jsem se vrátil v lednu 2025.
Práci IT manažera se věnuji přes 20 let. Rád pracuji na zásadních věcech a snažím se zároveň udržet si přesah do dalších částí firmy. Potřebuji vědět, jak jednotlivá oddělení pracují a co je pro ně důležité. IT totiž nemůže fungovat samo pro sebe.
Máme poměrně skromný tým sedmi IT specialistů a jedné asistentky. Přitom se staráme o tisíce zařízení a rozsáhlou infrastrukturu napříč celým koncernem. Jde přibližně o 300 počítačů, 140 serverů, 1 600 mobilních zařízení, 60 tiskáren, několik kamerových systémů, velké množství síťových prvků a desítky klíčových aplikací a systémů. V dopravě k tomu máme přes 1 000 palubních počítačů.
Každý z nás má oblast, na kterou se specializuje, ale zároveň se musíme umět navzájem zastoupit v běžném provozu. Spolupracujeme samozřejmě také s několika externími dodavateli jednotlivých systémů a technologií.
IT bývá často tým, který řeší problémy dřív, než blikne první kontrolka. Co lidé na vaší práci nejčastěji nevidí?
IT přece „jen sedí u počítače“. Jenže při tom sezení monitorujeme a zabezpečujeme provoz systémů, instalujeme aktualizace, spravujeme infrastrukturu, zálohujeme data, řešíme bezpečnost a neustále přemýšlíme nad možnými riziky a scénáři „co když“.
Ideální stav je, když zaměstnanci mohou normálně pracovat a technickými věcmi se nemusí příliš zabývat. Právě proto je velká část naší práce pro ostatní prakticky neviditelná. Přesto je zásadní pro bezpečný a spolehlivý chod celé firmy.
O čem se také příliš nemluví, je obrovské množství nových informací, které musíme průběžně zpracovávat. IT se neustále mění. Musíme sledovat aktuální vývoj, učit se nové věci, vyhodnocovat je a rozhodovat, co má smysl nasadit do provozu. Člověk je v podstatě nepřetržitě ve škole.
Mnohé novinky od IT vypadají na první pohled jako zbytečnosti. Až později zjistíme, že nám vlastně dost pomohly. Máš nějaký příklad?
Není to pouze o tom, co chce inovovat nebo měnit samotné IT oddělení. I my se musíme přizpůsobovat technologickým trendům, standardům, požadavkům výrobců a samozřejmě také legislativě.
Obecně se dá říct, že v ICOMu se nám daří nové technologie poměrně úspěšně zavádět a jejich přijímání je dobré. Přínos některých změn přitom nemusí být vidět okamžitě. Příkladem může být DMS nebo nové dopravní systémy. Teprve časem člověk zjistí, jak zásadně mohou zjednodušit a zpřehlednit každodenní práci.
A proč jsou některá „neoblíbená“ pravidla – hesla, MFA a další bezpečnostní opatření – vlastně nezbytná?
Základem je znalost uživatelů. Tedy vědět, s čím pracuji, jak se bezpečně chovat na internetu a jak nakládat s přístupovými údaji – hesly, MFA nebo informacemi, které někomu sděluji.
Tohle je pro nás opravdu zásadní. Technologie můžeme zabezpečit velmi dobře, ale člověk je pořád jejich důležitou součástí. Právě na vzdělávání a IT gramotnost uživatelů proto podle mě musíme v budoucnu zaměřit ještě větší úsilí.
Musíte udržovat současné systémy, starat se o historická data a zároveň sledovat budoucnost. Co je nejtěžší?
Sama budoucnost. Především ta část budoucnosti, kterou nedokážete předvídat. Dobrým příkladem je dnes umělá inteligence. Výměna významného systému nebo nasazení nové technologie s sebou většinou přináší velkou finanční i časovou investici. Musím proto rozhodovat podle mnoha faktorů: jaký bude přínos pro firmu, kolik řešení stojí, jak velkou změnu přinese uživatelům, zda bude aktuální také za rok nebo několik let, kdo ho bude provozovat a udržovat a samozřejmě zda celé řešení dává technologicky smysl.
Setkáváš se s reakcí: „Proč to měníme, když to staré přece funguje?“
Určitě. Ale stejně jako v jiných oborech jsou to právě inovace, technologický pokrok a smysluplné využívání nových technologií, které nás posouvají dopředu. IT má v tomto ohledu klíčovou roli a mojí prací je dívat se dál než jen na to, že současné řešení ještě nějak funguje. V IT totiž často platí, že když jeden rok zaspíte, další dva roky to doháníte. Je to podobné, jako když dlouho chybíte ve škole.
Velmi si proto vážím podpory paní majitelky i užšího vedení společnosti, kteří IT vnímají jako důležitý stavební kámen moderní české firmy a jejího dlouhodobého rozvoje.
Kdybys měl zaměstnancům říct něco, co o práci IT možná vůbec netuší, co by to bylo?
Pro běžné uživatele bych to shrnul asi takto: „IT není jen o samotných technologiích. Je především o vás, o lidech kolem nich a o tom, jak dokážeme využít to, co nám technologie přinášejí.“
Manažerům bych to řekl trochu jinak: „IT není nákladové oddělení na opravy počítačů. Je to složitý aparát, který každý den pomáhá řídit provoz, snižovat rizika firmy a v konečném důsledku také zvyšovat její konkurenceschopnost.“
Řídíš tým, který má velkou zodpovědnost za chod celé firmy. Co tě nejvíc motivuje a co ti naopak přidělává vrásky?
Motivací je pro mě hlavně zajímavá práce a možnost vidět konkrétní přínos technologií pro firmu. Samozřejmě se občas něco nepovede, ale to k IT patří a musíme se s tím umět vyrovnat. Vrásky mi přidělávají především neustálé technologické i cenové změny u výrobců softwaru a služeb.
Stále větší pozornost musíme věnovat také bezpečnosti. Útočníci své postupy neustále zdokonalují a jsou čím dál lepší v tom, jak firmám způsobit problémy. Dalším rizikem je nedostatek kvalitních lidí v IT, a to nejen uvnitř firem, ale také na straně dodavatelů.
A teď něco méně pracovního. Které „firemní“ návyky z IT si přinášíš domů? Zálohování fotek, práva k televizi, rodinný helpdesk? A platí doma také „zkoušela jsi to restartovat“?
Ajťáci už dávno nejsou žádní „mimoni zavření u počítače“. Jsme úplně normální lidé. Hrajeme fotbal nebo hokej, jezdíme downhill na kole, chodíme běhat, kácíme stromy v lese nebo si sami rekonstruujeme domy. Co si ale z práce domů určitě přinášíme, jsou některé návyky. Přiznávám, že jsem na své okolí poměrně přísný, pokud jde o základní IT gramotnost. Takže bez restartu mi raději ani nevolají.
Doma mám IT nastavené skoro jako v práci – zabezpečenou síť, pravidelné zálohování fotek a dat, oddělené uživatelské účty, silná hesla a další bezpečnostní opatření.
Velkou výhodou je také to, že se nebojím nových technologií. QR platby, dvoufaktorové ověřování, cloudové služby nebo AI jsem většinou používal velmi brzy a snažím se k rozumnému využívání technologií vést i své okolí.
Na závěr tedy praktická otázka. Co bys vzkázal kolegům, kteří mají s IT problém, něco jim nefunguje nebo si s něčím nevědí rady?
Určitě se ozvěte. Jsme tu právě od toho, abychom lidem pomáhali technologie používat a řešili situace, kdy něco nefunguje tak, jak má. A není žádný hloupý dotaz – někdy může i zdánlivá maličkost upozornit na větší problém.
Jen mám jednu prosbu: než zavoláte, opravdu to zkuste vypnout a zapnout. Ušetříme si tím možná první otázku.
Mohlo by vás zajímat
Co všechno má v ICOM na starosti IT?
Redaktor: Martin Havran
Foto: archiv Josef Lindourek
