Vzduch se musí nejprve „vyrobit“ 

Základem vzduchotlakové soustavy je kompresor, který nasává okolní vzduch a stlačuje jej na potřebný tlak. Vzduch následně prochází úpravou, je zbaven vlhkosti a ukládá se do vzduchojemů. Odtud je rozváděn k jednotlivým částem vozidla. 

Vzduchojemy můžeme zjednodušeně přirovnat k zásobníku energie. Aby mohly brzdy a další systémy správně fungovat, musí být v soustavě dostatečný tlak. Jeho hodnotu vozidlo průběžně sleduje a řidiče na případný problém upozorní. 

Odstraňování vlhkosti má přitom velký význam. Voda v rozvodech by mohla způsobovat korozi a komplikace zejména během zimních měsíců. 

Proč těžká vozidla používají vzduchové brzdy 

Osobní automobily běžně využívají hydraulické brzdy. Autobusy, kamiony a návěsy jsou však podstatně těžší, a proto jsou vybaveny vzduchotlakovými brzdovými systémy odpovídajícími jejich hmotnosti a provoznímu zatížení. 

Když řidič sešlápne brzdový pedál, soustava reguluje přívod stlačeného vzduchu k brzdám. U moderních vozidel spolupracuje pneumatická část s elektronikou a dalšími bezpečnostními systémy. Brzdění je díky tomu rychlé, rovnoměrné a kontrolované. 

Tlak v jednotlivých okruzích je neustále hlídán. Pokud by klesl pod bezpečnou hodnotu, vozidlo řidiče varuje. Správně fungující vzduchotlaková soustava je proto jednou ze základních podmínek bezpečného provozu. 

Autobus dokáže díky vzduchu „pokleknout“ 

Jednou z nejviditelnějších funkcí je takzvaný kneeling neboli „pokleknutí“ autobusu. Vozidlo se na zastávce na straně dveří sníží a zmenší tak výškový rozdíl mezi podlahou a nástupní hranou. 

Nastupování i vystupování je potom snazší pro seniory, děti, cestující s omezenou pohyblivostí, rodiče s kočárky i lidi s těžšími zavazadly. Nejde tedy pouze o zajímavý pohyb autobusu, ale především o důležitou součást komfortní a bezbariérové dopravy. 

Po uzavření dveří se autobus vrátí do běžné provozní výšky a může pokračovat v jízdě. 

Vzduchové odpružení hlídá výšku i pohodlí 

Stlačený vzduch se využívá také ve vzduchovém odpružení. Pod vozidlem najdeme pružné vzduchové měchy, ve kterých se podle aktuálního zatížení upravuje množství vzduchu. 

Autobus si díky tomu udržuje správnou výšku bez ohledu na to, zda veze několik cestujících, nebo je téměř plný. Vzduchové odpružení zároveň pomáhá tlumit nerovnosti a zvyšuje pohodlí během jízdy. 

U nákladních vozidel je možnost upravit výšku podvozku důležitá také při připojování návěsu, nakládce, vykládce nebo najíždění k rampě. 

Také dveře mohou být ovládány vzduchem 

U řady autobusů pomáhá stlačený vzduch také s otevíráním a zavíráním dveří. Právě jejich pohyb proto může doprovázet další typické zasyčení. Konkrétní řešení však záleží na typu a stáří vozidla – některé moderní autobusy již využívají elektrické mechanismy. 

Ať už jsou dveře ovládány jakýmkoliv způsobem, jejich funkce je propojena s bezpečnostními prvky. Vozidlo například kontroluje správné uzavření dveří před pokračováním v jízdě. 

Každé syčení neznamená závadu 

Krátké syknutí při zastavení, otevření dveří, změně výšky podvozku nebo odpuštění přebytečného vzduchu je běžným provozním zvukem. 

Zpozornět je potřeba v případě, kdy se syčení ozývá dlouhodobě, opakuje se nezvykle často nebo jej doprovází varování na přístrojové desce. To už může upozorňovat například na netěsnost hadice, spoje, ventilu, brzdového válce nebo vzduchového měchu. 

Případnou závadu je nutné odborně prověřit. Servisy ICOM transport se věnují diagnostice a opravám vzduchotlakových soustav WABCO a Knorr u autobusů, nákladních vozidel i návěsů. Při kontrole se ověřuje tlak v jednotlivých okruzích, těsnost rozvodů, stav ventilů, vzduchojemů, měchů i elektronických snímačů. 

Nenápadný pomocník s důležitou úlohou 

Až tedy příště uslyšíte na zastávce známé „pssss“, nemusí jít pouze o brzdy. Stlačený vzduch právě možná pomáhá autobusu snížit se k nástupní hraně, otevřít dveře, vyrovnat výšku podvozku nebo připravit vozidlo k bezpečnému pokračování v jízdě. 

Je to nenápadný, ale mimořádně důležitý pomocník, bez kterého by se moderní autobus ani kamion neobešel. 

Redaktor: Martin Havran 
Foto: archiv ICOM transport